Zkroťme Energožrouty – budovy spotřebují 40 % člověkem vyrobené energie

Statistika nuda je, má však cenné údaje. Tuto hlášku známe z klasické české pohádky. Její pravdivost si avšak málokdy uvědomujeme. Čísla jsou všude kolem nás, a tak není snadné se v nich orientovat a přenést si jejich význam do souvislostí, které se nás bezprostředně týkají. Jistě, u poměru státního dluhu vůči HDP nebo zvýšení zisku státem vlastněného energetického gigantu to pro nás osobně není zajímavé. Pokud ale v tisku nebo na přednášce narazíme na informaci o tom, že 40 % člověkem vyrobené energie je využito na vytápění, chlazení a provoz budov, tak to už začíná být zajímavé. Pomocí vhodných opatření lze snížit tuto spotřebu až o čtvrtinu. Pojďme se na to podívat blíže, a bez nadsázky při tom můžeme budovy označit za Energožrouty.

Na celkové energetické spotřebě budov se nejvíce podílí zajištění tepelného komfortu jejich uživatelů. Podle geografického umístění a sezony jde buď o topení nebo chlazení. Další podstatnou složkou spotřeby energií je příprava teplé užitkové vody, následuje pak spotřeba v souvislosti s osvětlením, nuceným větráním a nejmenší podíl představuje provoz různých podpůrných systémů, jako jsou např. intercomy, digestoře a bezpečnostní systémy.

Pokud je našim cílem Energožrouty zkrotit a dosáhnout tak úspor na účtech za energie, je praktické se podívat právě na výše uvedený přehled jednotlivých oblastí spotřeby a zaměřit se při návrhu opatření právě na ty nejdůležitější. Využijeme tak pákový efekt, kdy relativně malé snížení spotřeby v oblasti s velkým podílem způsobí zajímavé snížení celkové spotřeby. Neboli, jak praví Paretovo pravidlo, zaměříme-li se na podstatných 20 %, přinese nám to 80 % výsledků.

Jak bylo uvedeno výše, nejvíce energie je spotřebováno na zajištění tepelného komfortu uživatelů. Tepelný komfort znamená stabilizaci vnitřní teploty na přijatelné úrovni v rozmezí 18 až 22 °C podle způsobu využití konkrétní budovy. Pro účely této úvahy si představme budovy jako obrovské kostky, kolem kterých se v čase mění teplota stejně jak je to v přírodě, a to v rozmezí -10 až +40 °C. My chceme mít vevnitř ale stále svých 18 až 22 °C, případně zvládneme dočasné zvýšení na extrémních 30 °C. Bavíme se tedy o rozdílech mezi vnitřní a vnější teplotou až 28 °C. Podstatným faktorem v udržení tohoto rozdílu je právě schránka našich kostek. Obal, neboli plášť, který musí mít takové vlastnosti, aby uvnitř udržel dostatek tepla nebo chladu bez ohledu na teplotu venku. V souvislosti s udržením teploty v budovách používáme pojem tepelné ztráty budov. Čím má budova kvalitnější, tzn. lépe izolující vnější plášť, tím má nižší tepelné ztráty a teplota uvnitř je stabilnější.

Jaká opatření můžeme v této oblasti uplatnit, abychom snížili spotřebu?

Chceme-li tedy realizovat úspory na vytápění a chlazení, musíme nejdříve posoudit izolační vlastnosti pláště budovy, a to včetně oken a dveří. V zimním odbobí jsou ideální podmínky na snímkování budov termokamerou. Tyto snímky přesně ukáží, kudy nám teplo utíká. Případné nedostatky jsou jasné indície potenciálních úspor. Výměnou oken a zateplením pláště budovy včetně střechy můžeme podstatnou měrou ovlivnit celkovou energetickou náročnost budovy. To pro nás bude mít efekt nejen ve snížení nákladů na energie, ale i na zlepšení vzhledu budovy a zvýšení tržní ceny v případě prodeje.

U nově stavěných budov už legislativa vyžaduje vysokou úroveň izolačních vlastností, takže nízké tepelné ztráty jsou v hledáčku už při přípravě projektu, volbě technologie výstavby a stavebních materiálů.

Dalším krokem ke zkrocení Energožroutů je změnit jejich stravovací návyky, nebo jim alespoň nabídnout trochu zdravější stravu. V tomto ohledu je praktické zvolit si dodavatele elektřiny a plynu, jehož podmínky nejlépe vyhovují našim zvyklostem ve spotřebě a využít možností vhodného nastavení nízkých a vysokých tarifů. Můžeme být dokonce až tak trendy, že si nainstalujeme fotovoltaický systém a budeme vyrábět zelenou elektřinu na pokrytí části svých potřeb. Slunce svítí zdarma! Mimo výroby elektřiny nám dokáže ve fototermických panelech ohřát vodu, a to i v zimě, což nám také přinese úspory.

Zajímavý potenciál se sebou přináší i využití systémů měření a regulace. Moderní systémy dokáží s využitím informací z předpovědi počasí, zvyklostí uživatelů budovy, případně jejich definovaných požadavků plánovat využití zdrojů tepla a chlazení, čímž lze docílit dalších úspor na potřebě ve výši až 30 %. Nemusíme se však spoléhat jen na chytré sytémy. Mnoho opatření můžeme realizovat sami. Například snížením výstupní teploty vody z ohřívače na teplotu pod 50 °C. Omezíme tím nejen riziko opaření, ale snížíme tím i spotřebu ohřívače a nemusíme horkou vodu pro dosažení optimální teploty jejího použití míchat se studenou.

Co za nás nevyřeší ani ten nejchytřejší systém nebo aplikace jsou naše návyky. Další zajímavou informací ze statistik je totiž to, že obyvatelé střední Evropy si užívají nejvyšších teplot v obytných prostorách. Průměr přesahuje 22 °C. Celoevropský průměr je o dva stupně nižší a ve Velké Británii je v domácnostech teplotě běžně v rozmezí 18 – 20 °C. Když si představíme, že každý metr krychlový vzduchu, kterých je v běžném bytě přes 150, musíme ohřát o jeden až dva stupně, je na to potřeba obrovské množství energie. Komfort toho, že jsme doma i v zimním období naboso, v šortkách a tričku při 22 °C si bezpochyby zaplatíme. Na druhou stranu, pokud chceme snižovat spotřebu, máme další indícii.

Statistika je možná nudná, ale může nám poskytnout opravdu užitečná data!

Martin Pivoda, Svaz moderní energetiky, z.s.